Publikace navazující na předchozí svazek
(2013) zkoumá literaturu, knihtisk, knižní
kulturu a čtenářství první poloviny 16. století.
Ukazuje, jak se tyto sféry duchovního
života rozvíjely pod vlivem husitské reformace
pomalu, izolovaně a ve srovnání s cizinou
specificky. Proto autor vede dialog
s předlistopadovou paleobohemistikou, aby
upozornil na záludnost tehdy i dnes schematicky
užívaných klišé „renesance“ a „humanismus“.
Kniha je tak příspěvkem k poznání
tradicionalismu, vzdělanosti a mentalit české
společnosti 16. století, která byla kvůli náboženským
prioritám zakotvena v pozdním
středověku déle, než národovecky cítěná retrospektiva
běžně předpokládá.